Historie a současnost
Chov činčil, jako kožešinových zvířat se v Českých zemích začal rozvíjet po druhé světové válce, ve světě se o počátcích chovu hovoří již začátkem 20. století, do té doby byly činčily loveny ve volné přírodě, v horských oblastech jihoamerických And - odkud pochází i jejich druhové pojmenování činčila jihoamerická.
Činčilí kožešiny byly používány již v době Inků, do Evropy je v 18. století začali exportovat Španělé. Nic z toho volně žijící populace neohrozilo, teprve přibližně okolo roku 1828 začal hon na činčily. Další vlna přišla v letech 1885 - 1910, takže v 60. letech 20. století se začalo mluvit o vyhubení činčil ve volné přírodě, které bylo předpovídáno již v 90. letech 19. století, kdy se jejich lov nereguloval. V roce 1898 byla zavedena regulace lovu, bohužel ona ani žádná z následujících se neuplatnily. V Chile byl první zákon na ochranu kožešinových zvířat vydán až v roce 1929, nedovoloval lovení ani komerční využití divokých činčil. Přesto se vesele pytlačilo dál, lov činčil byl úspěšně zastaven až ke konci 80. let.
V současné době jsou krátkoocasé i dlouhoocasé činčily na seznamu CITES. Jejich záchranou se paradoxně stal dnes tak odsuzovaný chov na kožešinových farmách, který poprvé úspěšně zavedl Ing. M. F. Chapman roku 1923.
Velmi pravděpodobně se díky četným (a dnes i kvalitním) faremním chovům už nevyplácí lovit zbytky divokých činčil kvůli kožešinám. Naopak rostou snahy o zachování jejich populace pro zlepšení genetické variability chovaných jedinců.
V poslední době se činčila stává čím dál oblíbenějším domácím mazlíčkem, zda je to pouze módní trend nebo k tomu přispěla šlechtitelská práce v oboru barevných mutací, těžko říct. Můžeme však pouze doufat, že nebude docházet k nekontrolovatelnému množení příbuzných jedinců, jak je možné velice často vidět u osmáků degu, kde následně dochází k očním zákalům a slepotě, ba dokonce cukrovce a masivnímu zkracování životnosti.
Další důraz by měl být kladen právě na šlechtitelskou práci při prošlechťování barevných mutací a měla by se stanovit pravidla pro zařazování jedinců do chovu a dalším důležitým faktem je dodržení vhodného věku pro zařazení hlavně samiček do chovu a to od věku 10 měsíců a výše s minimální dosaženou hmotností 500g.
Autor: Eva Černá