PÉČE O ČINČILU

Jak dlouho činčila žije?
Údaje o věku činčil se rozcházejí. Činčila je dlouhověké zvíře. Při pořízení byste měli počítat, že se může dožít 15 až 22 let. 

Pro koho je činčila vhodná?
Činčila je hůře ochočitelné zvíře a není zrovna mazlivá. Je to spíše zvířátko na koukání. Proto není vhodná pro malé děti! Doporučila bych ji pro děti nad 10 let a dospělé, kteří ji budou milovat a obdivovat pro její krásu, pohyblivost, zvědavost
a nespoutanou radost ze života. 

Potřebuje činčila nějaké zvláštní krmení?
Činčila pochází z And kde nebyl kvalitní zdroj potravy a k tomu je přizpůsoben její metabolismus. Hlavní stravou je kvalitní seno, voda a speciální granule pro činčily. 

Na obrušování zubů se činčile dává siporexová kostka, sépiová kost, kalciový kámen a zavadlá větvička (nejlépe z lísky, vrby či jabloně). 

Samozřejmě činčilce můžeme dopřát i nějaké pamlsky. Ale nesmíme to přehánět! Já se řídím heslem, že co nenajde ve svém přírodním biotopu, je nevhodné. Samozřejmě doma nemáme to samé co mohou najít v přírodě, ale máme podobné rostliny a plody co jim smíme nabídnout. Je lepší, když jsou pamlsky sušené. Dáváme jim sušené jablko, rozinky, šípek, květ či list pampelišky, svatojánský chlebíček, sušenou kopřivu, ovesné vločky…
S mlskami bychom to neměli přehánět.

Rozhodně činčile NIKDY nedávejte olejnatá semena (oříšky, slunečnice), kukuřici, kokos či tropické ovoce!

Kolik času denně je třeba činčile věnovat?
Činčila je v celku nenáročné zvířátko. Přes den spí, aktivitu projevuje večer, proto se ji věnujeme až večer. Stačí, když ji nakrmíte a necháte ji alespoň hodinu proběhnout po pokoji. Při výběhu musíme dát pozor na kabely, jedovaté květiny a jiné nebezpečné věci, co může činčila okousat, převrhnout, či na sebe shodit.

Je lepší chovat jednu činčilu jako mazlíčka a nebo jí bude lépe ve skupině ?
Činčila je společenské zvířátko. Dvě činčily jsou veselejší a spokojenější. Ale taky vám okoušou více nábytku a přibude bobečků.

Volit můžeme páry samec x samice a počítat s mláďaty, které se rodí po 111 dnech zcela osrstěná a samostatná. Pokud nechceme odchovávat miminka, můžeme si pořídit pár samice x samice či samec x samec. Seznamování dvou jedinců vyžaduje trpělivost.

Když se rozhodneme pořídit si činčilu,  v čem ji ubytujeme?
Činčila nemá ráda vlhko, proto ji pořídíme vzdušnou klec, kterou umístíme na místo, kde není průvan a nesvítí tam přímé slunce. Činčila je aktivní ve večerních a nočních hodinách. Z tohoto důvodu není vhodné mít klec s činčilou v pokoji, kde spíme. Já doporučuji klec umísit do obývacího pokoje, chodby či kuchyně.

Klec by měla být spíše vyšší. Ideální rozměry jsou 100 cm vysoká, 100 cm široká a 50 cm hluboká. Měla by mít dostatek poliček nejdále 50cm od sebe. Zvířátko nám bude poličky ohlodávat, proto je nutné poličky zhotovit z přírodního, nelakovaného dřeva. Riziko otravy!

Jako podestýlka se dají použít hobliny, kukuřičná drť či dřevěné granuláty.

Klec by měla být vybavena miskou na krmení, napáječkou s kovovým pítkem, seníkem a koupelnou se speciálním koupacím pískem pro činčily. Můžeme do klece přidat i větev na šplhání. 

      

Koupání
Činčila nemá potní žlázy, proto když se její kožíšek namočí je jako namočená vata – její kožíšek by se neměl s vodou vůbec setkat. Činčila se koupe, "popelí" v písku. Vhodný písek je vápenitý - lépe vysaje mastnotu z kožíšku. Tyto písky najdeme pod značkou Sepiolita, Witte Molen, Sandy od Apetitu,.. Písek nasypeme do vhodné nádoby - koupelny. Já používám malá akvária. Prodávají se speciální koupelny pro činčily. Pozor, pokud je koupelna z plastu, činčilka ji bude okusovat! Písek se činčilce může dávat do ubikace 1x denně na 10 minut. Nebo jen 3x týdně. Některé činčilky do písku rády čůrají, proto je lepší jej v kleci nenechávat na stálo. Nebo je možné písek dávat ke kleci, při výběhu činčilky.

Jak si máme zvířátko ochočit, pokud si jej přinesu domů?
činčila je přizpůsobivá, na chod domácnosti si zvykne, ale musíme s ní mít trpělivost (záleží na jedinci)

• naučí se brát krmení z ruky a velmi rychle pozná, kdo se o ni nejvíce stará
• krmit je vhodné večer, ale pozor na překrmování

některé činčilky se naučí přiběhnout na jméno, dokonce se může naučit s majitelem spát, případně jiným zvířetem

Jaké může mít činčila zbarvení ?
Barevných mutací je mnoho. Nejrozšířenější mutace je standardní - šedá. Existuje ale celá škála barev. Dělí se na dominantní – standardní šedá, bílá, béžová, black velvet, ebony a recesivní - Violet (fialová) a Safír (modrá). Tyto barvy se dají dále křížit, ale zde se musí dát pozor na letální faktor, který vzniká u spojení bílé x bílá a velvet x velvet. Proto je toto křížení zakázané.

Jak se s činčilou správně manipuluje?
Při chytání činčily pozor na špatné uchopení - činčila se může leknou a může ztratit srst v místě úchopu. Proto nikdy činčilu nechytáme za srst! Uchopíme ji vždy za kořen ocasu a druhou rukou ji přidržíme pod bříškem aby mohla na dlaň dát všechny 4 nohy. Nebo ji opatrně vezmeme do dlaní (pokud nám to dovolí).

Může mít činčila nějaké choroby?
Ano, činčila může trpět chorobami. Většinou je ale zaviní člověk špatným chovem. Nejčastěji to je plíseň v kožíšku, která se projevuje vypadanou srstí a šupinkami na kůži. Dále to je třeba průjem a zácpa vzniklé špatným krmením. Nebo zánět v očích z moc prašné podestýlky či průvanu v kleci.

Závažnější nemoci jsou přerostlé zuby či stoličky, záněty v dutině ústní, kozí záda. Žádné z těchto nemocí se nesmí podcenit a je dobré vše konzultovat s Veterinářem.

Autor a foto: Žaneta Vondráčková