VYŠETŘOVACÍ METODY

 

Při každém vyšetření, které u činčily provádíme, je důležitá správná fixace zvířete. Mělo by se s nimi manipulovat klidně a opatrně a to za kořen ocasu, který držíme jednou rukou a druhou podpíráme tělo. Rutinní fixace může být doplněna i zabalením těla činčily do ručníku. S gravidními samicemi, hlavně v poslední fázi březosti, by se nemělo manipulovat vůbec.

 

  • Klinické vyšetření

Počátek klinického vyšetření by měl zahrnovat pozorování zvířete v jeho kleci (přepravce). Měli bychom se soustředit především na pohyb, vědomí a na rychlost a rytmus dýchání.

Zdravé činčily jsou energické a zvídavé. Nemocné zvíře bývá netečné, nahrbené a může mít i matnou srst. Okolí genitálií je pak často znečištěné nebo pokryté trusem.

Klinické vyšetření by mělo začít určením hmotnosti zvířete a změřením jeho teploty. Teplota  se musí měřit před tím, než dojde k excitaci nebo stresu, který automaticky zvyšuje hodnotu naměřené teploty. Teprve po té, může být vyšetřena srst, kůže a sliznice. Následuje poslech srdce, plic a nakonec prohmatání bříška. Veterinář by neměl zapomenout zkontrolovat anální oblast a u samců penis, kde může dojít k nahromadění srsti nebo-li ,,fur-ring“.

krouzek.jpg  

Ústní dutina by měla být vyšetřena až na závěr, protože bývá toto vyšetření pro činčily velmi stresující. Činčily mají fyziologicky žluté řezáky, díky ukládání železa do zubní skloviny.

 zuby.jpg 

  • Odběr krve

U činčil bývá odběr krve velmi obtížný. Nejpřístupnějšími cévami jsou v. saphena lateralis a v. cephalica. Tyto cévy jsou však velmi malé a lze z nich odebrat pouze malé množství krve. Proto je někdy nezbytné odebrat krev z více periférních žilek, abychom získali dostatečné množství krve pro vyšetření.

Pro odběr většího množství krve lze využít v. jugularis,avšak fixace zvířete pro tento odběr může být velice stresující, proto je vhodné zvolit zároveň i mírnou sedaci.

Objem krve u činčil představuje přibližně 7ml/100g tělesné hmotnosti. U zdravých, neanemických zvířat lze odebrat bezpečně 7-10% z celkového objemu krve (0,5-0,7ml/100g)
 odberkrve.jpg

Odběr krve z v. jugularis

  • Laboratorní nálezy

                   Přibližné hematologické hodnoty

 

Parametr

Hodnota

 

 

Hematokrit

 

37 (35-40)

Hemoglobin (g/dL)

 

13,1 (11,6-14,5)

Erytrocyty (x106/ul)

 

3,8 (3,4-4,2)

Retikulocyty (% erytrocytů)

 

0-2,8

Střední objem erytrocytu (MCV) (fl)

 

101 (87-116)

Průměrná koncentrace hemoglobinu v erytrocytu (MCHC) (g/dl)

 

35 (33-38)

Leukocyty (x 103/ul)

 

5,2 (4,4-6,1)

Lymfocyty (%)

 

35,0 (29,6-40,5)

Neutrofily, segmenty (%)

 

40,0 (32,7-47,2)

Monocyty (%)

 

11,5 (7,8-15,2)

Eozinofily (%)

 

5,8 (3,9-7,6)

Bazofily (%)

 

5,3 (3,2-7,4)

Trombocyty (x103/ul)

276

 

 

 

                Přibližné biochemické hodnoty

 

Parametr

Hodnota

 

 

Alaninaminotransferáza (U/l)

40 (31-49)b

Albumin (g/dl)

4,5 (3,7-5,4)b

Alkalická fosfatáza (U/l)

44 (37-51)b

Aspartátaminotransferáza (U/l)

249 (202-297)b

Bilirubin (mg/dl)

0,2 (0,1-0,3)b

 

 

Močovina (/mg/dl)

57 (46-69)b

35 (29-42)c

Vápník (mg/dl)

9,5 (7,4-11,5)b

Chloridy (mEq/l)

105-115

Cholesterol (mg/dl)

106 (78-134)b

Kreatinkináza (U/l)

0,8 (0,6-1,0)b

Glukóza (g/dl)

180 (163-197)b

136 (108-165)c

Draslík (mEq/l)

5,0-6,5

Fosfor (mg/dl)

4-8

Celková bílkovina (g/dl)

5,6 (5,3-6,0)b

Sodík (mEq/l)

130-155

Triglyceridy (mg/dl)

173 (117-229)b

 

 

 

 

b Hodnotay zdravých samců, věk 8-12 měsíců, vzorkyodebrané punkcí srdce ihned po eutanízii

c hodnoty zdravých samců v anestezii

 

 

 

 

 

·         Terapeutické techniky

 

Intravenózní techniky

U činčil mohou být použity intravenózní katetry, ale jejich zavedení je velmi obtížné z důvodu malé velikosti cév. Vždy se zavádí v sedaci nebo dokonce anestezii. Použití krčních límců ,z důvodu prevence kousání , vede ke vzniku stresu. Pokud je to však nezbytné, použije se měkký límec.

 

Infuzní terapie

Pokud dojde k nadměrné dehydrataci zvířete nebo pokud zpozorujeme velmi malý příjem tekutin, je vhodné dodat tekutiny v podobě infuze. Ta se podává subkutánně (podkožně) do volné kůže v oblasti zad a krku. Činčily, které nejsou podchlazené, které přijímají alespoň malé množství tekutin a jsou jen lehce dehydratované, lze podat tekutiny perorálně. A to z důvodu omezení nadbytečného stresu, ke kterému dochází každým vpichem při podávání infuze.

 

Antibiotická terapie

Vzhledem k tomu, že činčily fermentují zažitinu v tlustém střevě a jsou téměř zcela závislé na bakteriální produkci těkavých mastných kyselin jako zdroj energie, jsou velmi citlivé na změny střevní mikrofóry. Ačkoli všechna antibiotika mohou ovlivnit normální střevní mikrofóru, má určitá skupina ATB menší vliv na gastrointestinální flóru než ATB, mezi které patří peniciliny, cefalosporiny, linkosaminy a starší typy makrolidů. Těmto antibiotikům je lépe se vyhýbat a hlavně nepoužívat perorálně. ATB , které lze u činčil podávat jsou fluorochinolony, tetracykliny, chloramfenikol a aminoglykosidy.

Při každém podávání antibiotik je zároveň vhodné podávat i probiotika.

 

Aplikace léčiv

Léčiva lze podávat jak parenterálně-podkožně i přímo do svaloviny, tak perorálně. Podkožní aplikace se provádí v oblasti zad, aplikace do svaloviny většinou do oblasti zadečku. Perorálně je vhodné léky podávat pomocí stříkačky. Pokud má činčilka dostávat tabletky, tak i ty je dobré rozpustit v malém množství vody a pomocí stříkačky aplikovat přímo do tlamičky.

Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi stresově labilní zvířátka, měla by být hospitalizace na klinice zvolena pouze jen ve výjimečných a život ohrožujících případech. Cizí prostředí je totiž dalším negativním faktorem k uzdravení.

 MVDr. Jiří Měsíček, tel.:724 569 414